Jdi na obsah Jdi na menu
 


...na ceste od maminky k novym majitelum

10. 7. 2008

21. 6. 2008

Art od Rakovske Tune

vice fotek: http://notreamour.rajce.idnes.cz/setrici/

 

Obrazek

Sobotniho rana jsem se nemohla dockat, konecne nastal den, kdy budeme mit noveho kamarada. Cekala nas dlouha cesta. Panicek se z pracovnich duvodu nemohl nasi vypravy zucastnit, ale slibili jsme mu, ze mu vse pofotime a nalezite vylicime. Vsak take bylo co...

Ze vseho nejdriv nas vsak cekala dlouha predlouha cesta do Jiznich Cech- Cimelic. Vzdalenost to byla poradna, 300km. Pro nas to problem nebyl, ale mysleli jsme na psika, jak to bude snaset, prvne sam a navic takovou "streku"...

Najit dum Vavru se nam podarilo bez vetsich problemu. Jiz prvni kontakt mi napovedel, ze tady se psici maji vice nez dobre. Prekrasne klidne misto a uzasni lide, co vice si prat. Prvni cesta vedla ke kotci. Kazdy, kdo si jel pro stenatko asi vi, jake pocity a emoce nasledovaly. Ten pohled byl uzasny! Prekrasne male kulicky visely na plote a nedockave se dozadovaly otevreni a vypusteni do volneho terenu. Jedna byla krasnejsi nez druha, tezko vybirat. Nastesti nam pan Vavra jednoho broucka zarezervoval, takze jsme nemuseli absolvovat tento tezky ukol. Kuci, kuci se nam predvadeli v plne parade, behali, kousali, pleli,...

Kdyz jsme se konecne trosku vynadivali, presunuli jsme se na terasku k Vavrom, kde jsme byli vyborne pohosteni a informovani o vsech nalezitostech. Pan doktor Vavra nam zodpovedel vsechny nase dotazy, predem nas upozornil problemy, ktere mohou prijit, pristup byl vice nez ucebnicovy. Vedela jsem, ze kdykoliv budu mit problem s Artikem, Vavrovi ochotne poradi. Byl to typicky ucebnicovy priklad! Opravdu jim zalezi na blahu psiku, coz v soucasne honbe za penezi spousty chovatelu, neni vubec samozrejmosti...

Konecne jsme se "rozhoupali" k odjezdu domu, vsak uz byl nejvyssi cas a cesta nas cekala dlouha. Mamka vzala jako prvni Artika do naruce, kdyz pani Vavrova rekla, ze kdo prvni vezme pejska od maminky, toho bude mit nejvice rad. Rychle jsem se chopila kulicky a tiskla ji jako o zivot. Artulka kupodivu neprotestoval a pokojne se nechal nest az do auta. Zadny plac, zadne knourani. Se vsemi jsme se rozloucili a vydali se na cestu...

Artik se snazil usnout, ale prilis se mu to nedarilo, cesta byla plna vymolu a hrbolu, nic prijemneho. Zastavky jsme meli asi tri, pri kterych se Artulka vzdy vzorne vycural a uz se schovaval mezi me nohy, byla to spousta novych mist a podnetu, vsak zvladal to vic nez vyborne...

Zadneho zvraceni a podobnych nebezpeci jsme se nedockali a pokojne dojeli az domu. Artik spadl do sveho domecku a usnul hlubokym a vydatym spankem...

O cem se mu asi zdalo?...

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář